Kateřina Šplíchalová Mocová OTEVŘENÁ DRAMATURGIE A JEJÍ SPECIFIKA V PROCESU TVORBY INSCENACE S LIDMI S MENTÁLNÍ RETARDACÍ (stručný přehled poznatků specifické praxe, kdy se dramaturgie stává expanzivním hledáním, poznáváním a sdílením) Všichni dnes dobře chápeme otevřenost témat, prostoru, žánrů, technologií, médií… Nebudu proto v této studii psát o tzv. staré (tradiční)/nové/postdramatické/demarkační dramaturgii, kamenné/projektové, devised… Budu psát „jednoduše o dramaturgii“, která je dynamickým systémem […]
Jitka Vrbková JAK ZAPARKOVAT ČESKÁ DIVADLA ACTOR-SPECIFIC V KULTURNÍM SYSTÉMU Milý čtenáři, pokud nyní čekáš odpočinkový a vlastně trochu humorný žánr, musím tě zklamat. Bude se jednat o čtení depresivní až hororové, při němž vstávají vlasy na hlavě všem, kterým po létech úporného snažení o „zaparkování“ našich specifických divadel v českém kulturním systému ještě všechny vlasy nevypadaly. Abychom na věc nešli […]
Miloslav Klíma PROSTOR PRO DRAMATURGII V DIVADELNÍ TVORBĚ VE SPECIFICKÝCH SKUPINÁCH K trvalému tvůrčímu dialogu patří nezbytně i zastavení a ohlédnutí. Odtud pramení dále uvedené postřehy a zkušenosti dramaturgie při účasti na divadelní tvorbě ve specifických skupinách. Začněme tím, co si dramaturgie obvykle vytýká před závorku tak, že nahlédne realizovaný výsek tvorby z odstupu a pokusí se základní tvůrčí potenciál pojmenovat v parametrech svébytné […]
Vladimír Novák UMĚNÍ JAKOŽTO JEDNA Z MOŽNOSTÍ POZNÁVÁNÍ SVĚTA MOTTO „Změnit svět? To se ještě žádnému divadlu nepodařilo. Ale jestliže je ve společenství něco v nepořádku, potom se především divadlo musí ptát, proč tomu tak je, a už tímto tázáním zkoumat osobní vztah ke světu a vytvářet takové společenství ve svém prostředí, které se po smyslu ptá.“[1] PODSTATA A SMYSL DIVADELNÍ TVORBY […]